Svorky na papír
První drátěná svorka na papír byla patentována Samuelem B. Fayem v roce 1867. Původně však byla určena na připevnění papírového lístku k látce místo špendlíku, i když v popisu patentu připouštěla možnost spojení papírů navzájem. Během následujících let se objevilo mnoho dalších návrhů spon, ať už patentovaných či ne. Prakticky jediným důvodem této různorodosti tvarů bylo vydělat co nejvíc peněz pro sebe, aby se nemuselo platit za patent, neboť praktické rozdíly ve funkci sponky tu nebyly.
K masivnímu rozšíření svorky došlo v posledních letech 19. stol. V roce 1899 se objevil první neamerický patent Nora Johana Vaalera. Patentovat svorku si musel nechat až v Německu, protože Norsko nemělo patentní úřad. Zlom nastal téhož roku, kdy byl patentován dnešní oválný tvar svorky pod názvem GEM. Tento tvar se od všech předešlých liší v tom, že jednak je daleko vhodnější pro dané použití a jednak umožnil hromadnou výrobu stříháním a ohýbáním na automatických strojích (což může být příkladem, že automatizace existovala dávno před počítači a elektronickými obvody a zařízeními a nebyla nikdy jejich existencí podmíněna, jak se někteří mylně domnívají). Tato výroba zlevnila sponku natolik, že ta v roce 1900 z úřadů už zcela vytlačila špendlíky či napínáčky (pro spínání dokumentů). Mimo jiné i proto, dokumenty že neničí.
I když se v posledních letech objevily svorky umělohmotné, drátěné si stále udržují převahu. Důvodem je to, že výrobci používají nejlevnější umělé hmoty, které na svorky nejsou vhodné. Papíry pak špatně drží a svorky navíc po čase ztratí i tu malou pružnost, kterou měly, když byly nové.