Raketa
Nejstarší zmínka o raketách pochází ze 4. stol. př. n. l. Tehdy měl postavit Řek Archytás v Tarentu (dnes v jižní Itálii) jednoduchý parní raketový motor. Nicméně, kdy se objevily první rakety, není známo. Je však pravděpodobné, že první rakety vlastně vznikly omylem, jako zmetky. V 1. stol. n. l. používali v Číně při náboženských slavnostech bambusové tyče naplněné jednoduchým střelným prachem (ledek, síra a uhelný prach), které nechali v ohni s efektně explodovat. Některé tyče však místo exploze vylétly z ohně ven, hnány vycházejícími plyny. Číňané začali s těmito bambusovými trubkami experimentovat a později je začali přivazovat k šípům – opravdová raketa se zrodila. Číňané ji použili roku 1232 při obraně Pekingu obléhaného Mongoly. Po této bitvě začali Mongolové vyrábět vlastní rakety a jsou pravděpodobně “zodpovědni” za jejich rozšíření do Evropy. Tam se objevovaly pokusy s jejich stavbou např. v Anglii (Bacon), Francii (Froissart) a v Itálii (de Fontana). V té době se rakety používaly o boji nebo k podpalování nepřátelských objektů. Teprve okolo roku 1500 se objevuje první pokus o dopravu pomocí raket. Tehdy se pokoušel čínský mandarín Van Hu vznést do vzduchu na kluzáku pomocí 47 raket se střelným prachem. Po zapálení však mnohé rakety vybuchly a odvážný letec zahynul. Během 17. stol. položil vědecké základy k rozvoji raketové techniky významný anglický vědec Sir Isaac Newton ve svých 3 známých zákonech. Přesto prvotně neznamenaly v raketové technice žádný pokrok: indické raketomety použité proti Britům roku 1792 nebyly o moc větší dolet ani přesnost, stejně jako později Britské rakety.
Kvalitativně velký krok kupředu učinil ruský učitel aritmetiky a geometrie Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, když navrhl výzkum vesmíru raketou a v roce 1903 uveřejnil první základní studii. Ciolkovskij navrhl kapalné palivo, aby zvětšil dolet raket a definoval, že rychlost a dolet rakety je dán pouze rychlostí úniku produktů spalování (“výfukových plynů”). Zato se stal “otcem” kosmonautiky. Na začátku 20. stol. dělal pokusy s raketami Američan Robert H. Goddard. V roce 1915 začal s pohonem s pevnými palivy, došel však k podobnému závěru jako Ciolkovskij a tak přešel na paliva kapalná. Taková konstrukce však byla mnohem náročnější, protože raketa musela obsahovat mnohá další zařízení, která pro pevná paliva nebyla potřeba. A tak se první raketa na kapalný pohon zrodila až 16. března 1926: letěla 2,5 s a vystoupila do výšky 12,5 m. Třetím pionýrem byl Němec Hermann Oberth. Jeho práce z roku 1923 o cestě do vesmíru pomocí rakety. Tato jeho práce podnítila vznik společností pro let do vesmíru a ve svém důsledku i vznik nechvalně známého výzkumného střediska v nacistickém Německu pod vedením Wernera von Brauna a vznik raket V-2, které dopadaly za 2. světové války na Londýn. Pro příbuzné tisíců obětí těchto raket bylo zajisté potěšující, když se dozvěděli, že Američané jejich vraha nejen nepotrestali, ale v “národním” zájmu mu svěřili vývoj amerických raket. Ale ani toto “gesto” Američanům nepomohlo. Svůj raketový závod s tehdejším Sovětským svazem prohráli nejen morálně, ale i technicky: Po půlnoci 4. října 1957 na Bajkonuru vyšlehly plameny z 20 trysek 5 motorů rakety, která vynesla na oběžnou dráhu Země první družici Sputnik I: toho dne lidé poprvé zaklepali na bránu vesmíru.
LOL
(BAKETAKKUBA, 7. 9. 2008 20:15)