Párátko
Párátka používali již staří Římané. Zmínku o něm najdeme např. u básníka Martiala (1. stol. n. l.). Mezi nejoblíbenější patřila párátka z aromatického dřeva ze stromů, které rostly na ostrově Chios v Egejském moři.
Někdy kolem roku 1590 se dostala párátka až do Francie a brzy se rozšířila, zejména ve vznešené společnosti. Každý si na hostiny nosil své párátko. To si zabodl do ovoce nebo dezertu a jeho pomocí bral potravu z misky (podobně jako my dnes “jednohubky”) a zároveň si čistil zuby.
V době renezance se párátka stala luxusními předměty. Měla zlatá držátka zdobená perlami nebo drahými kameny. Některá renezanční párátka jsou skutečnými uměleckými díly.
V 18. století nosili lidé párátka v drahocenných pouzdrech. Takové pouzdro měla i Marie Antonietta. Básník Friedrich Schiller měl párátko ze slonové kosti s ručně malovanými postavami z řecké mytologie.
Párátka se stala i předmětem sbírek. Ta dnešní tam však asi nebudou.