Sushi a hůlky
Japonští tradicionalisté se děsí, kam kráčí jejich suši
Ta úhledná restaurace se jmenuje Rainbow Roll Sushi. Barman zkušeně míchá koktejly, šéfkuchař umně rovná na talíř plátky ryby a číšnice vede mladé supermódně oblečené zákazníky k dlouhému stolu nasvícenému odspodu. Podá jim jídelní lístky v japonštině a angličtině, stejně jako v mnohých moderních sushi-restauracích v Londýně, New Yorku nebo Los Angeles. A to je právě to, co příchozího tolik zaskočí. Zmíněná restaurace je přímo uprostřed Tokia, kde slova "moderní" a "sushi" nikdy nešla dohromady.
Už od poloviny devatenáctého století Japonci všeobecně považují sushi za jednoduché jídlo sestávající z plátků syrové ryby položených na kopku rýže, které se bez jakýchkoli cavyků rychle zkonzumuje ve stoje u pultíku. Podle tradicionalistů nemá tento pokrm obsahovat nic víc, než octem ochucenou rýži s čerstvými plátky syrové ryby či korýše s přidaným kaviárem či vařeným vejcem, který se servíruje s horkým zeleným čajem a nakládaným zázvorem. Sushi-bary, které si získaly novou popularitu v sedmdesátých letech dvacátého století, nebyly nijak avantgardní a tradicionalisti mohli být spokojení.
Moderní suši se servíruje s tatarkou
Ovšem nyní se v Tokiu objevují místa, jako je restaurace Rainbow Roll Sushi, která zahájila provoz v loňském září a její majitelé ji označují za "nový styl sushi pro jednadvacáté století". Ale tenhle styl sushi má k Tokiu a tradičnímu neformálnímu pokrmu hodně daleko. Joko Šibataová, zakladatelka restaurace, poprvé objevila sushi v americkém stylu servírované s tatarkou a cuketou před deseti lety jako studentka v Chicagu, když si přivydělávala jako servírka v japonské restauraci na předměstí. "Způsob, jakým tam lidé jedli sushi, byl úplně jiný než způsob obvyklý v Japonsku," vzpomíná. "Bylo to jako zajít si na jídlo do zdravé, příjemné a luxusní restaurace."
Ta vzpomínka ji neopustila ani v době, kdy se vrátila do Tokia. Začala pracovat pro společnost, která drží japonské koncese pro takové symboly amerického života, jako je Hard Rock Cafe. Loni v březnu pak svému zaměstnavateli předložila plán na naprosto novou sushi restauraci, jenž byl přijat. V jídelníčku teď nabízí celou řadu předkrmů, včetně ústřic a krabích koktejlů, stejně jako osmnáct druhů sushi, které stojí šest až deset dolarů za talíř (180-300 Kč). Tak například Philadelphia se skládá z uzeného lososa, okurky, sýra a šalotky, zatímco Dynamite tvoří mušle, jikry létajících ryb, červené chilli papričky a majonéza. A sushi Nickson dostalo název podle častého zákazníka japonské restaurace v Chicagu, který miloval vlastní kombinaci úhoře, okurky, sýra a šalotky.
Sushi a la Amerika vyvolává u Japonců smíšené pocity
Restaurace Rainbow Roll Sushi není jediná, která se v Japonsku snaží prosadit západní styl sushi a nejspíš nikoho nepřekvapí, že podobné podniky vyvolávají u místních obyvatel smíšené reakce. Mnozí nový trend vítají, jako třeba Kazuko Fukamačiová, 33letá úřednice, která v Rainbow Roll zapíjí sushi irským pivem značky Guiness. "Myslím, že tohle je něco docela jiného než tradiční japonské sushi. Ráda jsem na něj chodila v Los Angeles a na Havaji, a moc mi chutná."
Jiní Japonci jsou ale zhrozeni - použít do sushi uzeného lososa a sýr je pro ně stejná urážka, jako cizinec převlečený za samuraje. Nikdo ovšem není rostoucí popularitou sushi restaurací v moderním stylu popuzený víc než členové japonské Národní společnosti sushi. "To, co se v těchhle restauracích podává jako takzvané sushi, nemá s opravdovým sushi nic společného," soptí Takeo Takahaši, výkonný ředitel společnosti, která sdružuje na 40.000 tradičních sushi-barů. "Jsou to sprosté napodobeniny." Ovšem s tatarkou.
Jídelní hůlky
Japonsky se říká hůlkám HAŠI a jsou dlouhé asi 25 cm mluvíme-li pouze o jídelních hůlkách, se kterými příjde do kontaktu strávník. Existují i hůlky daleko delší a ty se užívají k přípravě samotného jídla. Hůlky jako takové jsou nejčastěji vyráběny ze dřeva. Mezi jiné suroviny k jejich výrobě patří slonovina a některé druhy kovů.
Když budeme pátrat odkud přišly hůlky do Japonska dostaneme stejnou odpověd jako u spousty jiných oblastí Japonské kultury. Hůlky patří mezi tu spoustu věcí, které se přebraly z Číny.
Co se týče používání hůlek k potřebě se nakrmiti, není dnes již pro většinu lidí problém. Spousty nejaponců se setkalo s jídelními hůlkami většinou v nějaké čínské restauraci a nebo při návštěvě některé země Východní Asie. Ale přece se najdou ti, kteří hůlky ještě neviděli a natož s nimi jedli. Popravdě řečeno, když poprvé držíte hůlky s úmyslem se najíst, hodně jste se přecenili. Aspoň v mém připadě to tak bylo. Je to jen otázka malého cviku. Zakrátko se naučíte hůlky obratně používat.
Hůlky se drží zásadně v pravé ruce. Bylo to proto, že se podle japonských zvyků upřednostňuje pravá ruka.